V říjnu roku 2013 jsme si z Moravy přivezli 9 týdenní Isis. Šedé roztomilé "vlčátko" a to nejen vzhledem. Byla prostě jiná než naši předchozí psi. V mazlení trochu rezervovaná, nechtěla se chovat, zato ruce jsem měla samou modřinu. Od mala si ráda hraje na přetahovanou a na "lov". Poskakuje kolem, snaží se mě chytit za ruku, jen teď, když je dospělá, už ví, jak mi neublížit a kdy přestat.
Myslím, že je elghund jak má být.
Je lovec. Ráda stopuje. S Isis nelovíme i když předpoklady má. Její předkové loví a někteří potomci budou určitě taky. Ty předpoklady nemáme spíše my.
Není agrasivní. Pokud se mezi sebou hašteří jiní psi, nervózně kolem pobíhá a štěká. Ona si vždy chce jen hrát. A to i s kočkami. Ráda je pronásleduje, ale pokud kočka neutíká nebo zaprská, končí legrace a Isis odchází.
Je přátelská. Miluje lidi, hlavně děti. Má ráda společnost jiných psů, zvláště temperamentních jako ona. Dává přednost podobným plemenům. Je přátelská i ke kočkám. Vyrostla s nimi. Ale nechtějí si s ní hrát. Má ty svoje hry prostě moc vypečené. To jim ale nebrání, aby s ní sdílely pelíšek. Její kamarád byl i sousedů kamerunský beran. Vždy se opřel o plot a obě naše fenky ho očuchávaly a probíraly mu srst. A když se narodilo jehně těsně u plotu, Isis ho olízala. Dvakrát se stalo, že několik ovcí přeskočilo hrazení a neuměly se dostat zpět. Isis jejich zoufalé bečení vydržela dva dny, a pak se podplazila pod plotem a ovce zahnala. Má to prostě v krvi.
Je sebevědomá, nebojácná. Jako malé štěně objevila díru v oplocení výběhu koní, okamžitě prolezla a začala hra na honěnou. Co na tom, že se panička mohla zbláznit a bála se, kdy to Isis schytá kopytem. Isis nikdy nechtěla ustoupit.
Je tvrdohlavá, samostatná a mazaná. Její svéhlavost nás přiváděla k šílenství. Byla fakt hustá puberťačka. Nešlo to ani po dobrém, ani po zlém. Každý fígl brzy prokoukla a pokud jsem si ji chtěla podřídit, naprosto mě pak ignorovala. Nechtěla poslouchat, chtěla vše dělat po svém.
Je čistá. Téměř vždycky. Její samočistící srst skvěle funguje, uschne, oklepe se a je to. Nemá typický psí pach. A protože nemá na sobě ráda vodu v jakémkoli množství a formě ( ne že by se bála, spíš se jí štítí) vyhýbá se dešti i blátu. Bohužel se nechce ani koupat ( ovšem dědičné to není, její syn Anouk zmáknul i jízdu na kanoi).
"Izi" je rodinný pes, mazel našich dětí, pes který žije v našem domě ve shodě s kolií, kočkami, králíky i papoušky. Vůbec nežárlí. A tak jsme to chtěli.